Abstrakt
Tento příspěvek se snaží zmapovat postoje, které svatý Ambrož zaujímá vůči státu, a přinést teologické zdůvodnění těchto postojů a jak se tato teorie odráží v jeho životní praxi. Po krátkém představení vztahu římské společnosti k božstvům se autor navrací k události Ambrožovy biskupské volby, aby v ní hledal základy jeho vztahu k římským císařům.
Následuje exkurs do Ambrožovy představy ideálního státního zřízení a jeho vztahu k politické teologii římských autorů. Konkrétní Ambrožovy postoje se ilustrují na sporech ohledně oltáře Vítězství v římském Senátu (384), o milánské baziliky (386), o synagogu v Kalliniku (388) a případu pokání, které Ambrož nařídil císaři Theodosiovi za soluňský masakr (390).
Na závěr se ukazuje Ambrožův postoj k náboženské toleranci na případu heretika Priscilliána. Ambrožovým ideálem i praktickým postojem byla nezávislost církve a nevměšování se do náboženských záležitostí ze strany císařské moci.
Vytrvalost, s níž milánský biskup tuto nezávislost církve a státu obhajoval, zásadně a definitivně determinovala přístup západní civilizace ke vztahu církve a státu.