Autor popisuje život a dílo Ulricha Zasiuse (1461-1535), který proslul především jako "obnovitel římského práva". Tím se rozumí zejména ta skutečnost, že Zasius se pokouší vyvést římské právo z metodické izolace, přičemž hlásá návrat k původním pramenům.
Jejich samotné využití má být ale striktně podřízeno potřebám právní praxe. Autor si dále všímá Zasiovy obrany kanonického práva v období počínající německé reformace a jeho postoje ke křtu židovských dětí.