Rezistence na protidestičkovou léčbu představuje závažnou limitaci sekundární prevence kardiovaskulárních chorob. Reziduální agregabilita destiček při standardní duální protidestičkové léčbě je poměrně častý jev a bývá spojena s excesivně zvýšeným rizikem recidivy koronární příhody, potenciálně i s fatálním koncem.
Použití nových antiagregancií, jako je prasugrel či ticagrelor, se zdá být vhodnějším řešením toho problému než navyšování dávky standardních antiagregancií.