Na základě řady poznatků z experimentálních i humánních studií lze vitamin D považovat za významný faktor snižující riziko vzniku diabetes mellitus 1. i 2. typu. V mechanismu jeho účinku se uplatňuje přímý vliv prostřednictvím jaderných receptorů na geny k ódující proteiny související s normálními funkcemi B buněk Langerhansových ostrůvků, a geny kódující proteiny zajištující normální funkce imunitního systému.
Uplatňuje se i nepřímo regulací homeostázy vápníku.