Abstrakt
Součástí státní církevní politiky po roce 1948 bylo také omezování zahraničních kontaktů církví a dohled nad nimi. Přesto se i římsko-katolické církvi, která odmítla loajalitu s komunistickým režimem a patřila k nejvíce pronásledovaným, dařilo udržovat řadu neoficiálních kontaktů.
Po roce 1989 pak sehrála pomoc západoevropských církví klíčovou roli při obnově duchovní i materiální stránky církevních struktur u nás. Na příkladu jihočeského města Písek je možné sledovat konkrétní přínos výrazné zahraniční podpory, která přicházela nejvíce z Německa, Rakouska a Švýcarska, a byla často založena na osobních vazbách a angažmá jednotlivých duchovních.