Abstrakt
Text představuje vybrané kapitoly z diplomové práce Štěpána Ripky (Změna a řád u mexických Romů: Případ letničního hnutí. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2008), která vznikla na základě desetiměsíčního terénního etnografického výzkumu mezi letničními Romy v mexickém velkoměstě Kánchi.
Globální letniční hnutí až donedávna nepřitahovalo pozornost antropologů zabývajících se Romy; první antropologická reflexe letničního hnutí přišla až třicet let po jeho rozšíření mezi Romy ve Francii. Výzkumy tak již bilancují výsledky změny, kterou hnutí přineslo do lokálních komunit Romů, ale samotný proces změny nejsou schopny uchopit.
Autor se však pokouší ve svém textu popsat, jak ke změnám právě dochází. Východiskem je autorovi etnometodologicky poučená etnografie, s jejíž pomocí se ptá, jakými způsoby se dosahuje lokálního pořádku v letničním sboru.
Dochází ke zjištění, že aby mohla evangelizace mezi Romy probíhat, církev se musí přizpůsobit lokálnímu interakčnímu řádu, což v Kánchi mimo jiné vede k reprodukci patriarchálního uspořádání mezi Romy. Církev také musí najít vhodné kulturní obsahy a formulovat nadějné scénáře přerodu Romů.
Ve sledované komunitě je to léčba alkoholismu jako cesta k obrodě komunity. Samotní Romové však evangelium nepřebírají přímo, v procesu konverze se musejí naučit vykazovat se prostřednictvím vhodně sestavených svědectví jakožto sebe-disciplinující věřící subjekty.
Svým výzkumem autor doplňuje diachronní rozměr mezi myšlení kontinuity, které předpokládá, že kultury a společnosti se nemění, a radikální pojetí diskontinuity, které konstatuje, že kulturní nebo sociální změna již proběhla, a pouze zkoumá její důsledky.