Článek zkoumá vztah procesu tranziční spravedlnosti a usmíření v Bosně a Hercegovině. Autorka se snaží odpovědět na otázku, jakým způsobem, do jaké míry a na základě jakých mechanismů tranziční spravedlnost k usmíření přispívá.
V první, deskriptivní části článku autorka představuje pojem a mechanismy tranziční spravedlnosti, v druhé, analytické části zkoumá jejich konkrétní podobu v Bosně a Hercegovině a jejich přínos k procesu usmíření chápaného jako obnova vztahů mezi jednotlivci a uznání vlastní odpovědnosti za křivdy minulosti. Autorka dochází k závěru, že tranziční spravedlnost k němu přispívá pouze v omezené míře kvůli nízké důvěryhodnosti, malé viditelnosti a malým investicím jejích opatření.
Pro společenskou změnu je třeba je uplatňovat lépe, důsledněji, citlivěji a zejména viditelně, především pak restorativní spravedlnost a vypovídání pravdy.