Příspěvek se zabývá jazykem jako základním pilířem přirozeného světa. Představuje fenomenologické i některé společenskovědné koncepce charakterizujíc í jazykový vztah člověka ke světu jako intersubjektivnímu společenství.
Z fenomenologických autorů vybírá základní představy o jazyce v díle Edmunda Husserla, o řeči jako "domu Bytí" u Martina Heideggera a roli jazyka v koncepci tří životní pohybů Jana Patočky. Soustředí se také na vztah jazyka a řeči a naznačuje krizi jazyka v souvislosti s krizí přirozeného světa.