Tento text se zabývá češtinou v evropském kontextu a změnami, které češtině přináší jak geografický, tak socio-kulturní kontakt s okolními jazyky. Působení těchto jazyků chci ilustrovat na příkladech starších i nových přejímek.
Přejatá slova na jedné straně rozšiřují lexikum, na straně druhé také umožňují stylistickou různorodost. Tato práce ukazuje také postoje uživatelů k češtině a její spisovné varietě jako reflexi možných obav o budoucnost jazyka.
Dnešní stav češtiny je konfrontován s předpoklady P. Eisnera, které v roce 1946 popsal v knize Chrám i tvrz.
V textu jsou uvedeny různé příklady, které lze najít v dnešních médiích a které ilustrují vliv cizích jazyků, v současnosti především angličtiny, na češtinu. Závěr srovnává, do jaké míry byl Eisnerův text prorocký a zda se v některých svých předpokladech mýlil.