Kapitola představuje využití konceptu rytmu místa v urbánní geografii. Zaměřuje se na denní rytmus neboli rytmické proměny míst během dne a tento jev empiricky hodnotí na příkladu tří lokalit v pražském centru.
Přispívá tak k chápání městských lokalit jako neustále se proměňujících a upozorňuje na důležitost studovat ve městech vedle rezidentů také denní uživatele.