Abstrakt
Ve svém příspěvku se zaměřím na metodologická specifika kvalitativních výzkumů, které vznikají na zakázku konkrétní instituce (typicky orgánu veřejné správy) s cílem zlepšit její fungování. Od výzkumníka se při realizaci takových výzkumů obyčejně očekává, že nejenom popíše a porozumí běhu věcí, ale že také poskytne návod ("doporučení"), jak stávající stav věcí změnit.
Tato dvojrole otevírá řadu nejenom etických otázek. Ve svém příspěvku se zaměřím na srovnání dílčích aspektů tohoto typu výzkumu s výzkumem, jehož zadání formuluje sám výzkumník.
Budu diskutovat zejména shodné/rozdílné zdroje identity výzkumníka, oblasti odpovědností, praktiky při sběru dat, vlastní analýze, formulaci a prezentaci závěrů výzkumu. Jako možnou odpověď na některé etická a morální dilemata spojená s multiidentitou výzkumníka a poradce nabídne příspěvek metodu heuristického vyšetřování (Kabele 2000, 2010).
Příspěvek vychází z reflexe zprostředkované i vlastní výzkumné zkušenosti méně či více závislé sociologické výzkumnice.