Abstrakt
Harém jako část domu, kterou obývají ženy, vždy dráždil představy Evropanů a je opředen mnoha mýty. V Osmanské říši měly svůj harém všechny bohaté domácnosti, ale největš í pozornost vždy budil ten sultánův.
Pramenů, které by daly nahlédnout do společenského dění a osobních vztahů za jeho zdmi, je poskrovnu. O struktuře a hierarchii funkcí v sultánském harému je toho známo díky osmanským záznamům poměrně dost.
Velmi důležitým zdrojem, ze kterého lze čerpat více než jen strohá fakta, jsou Vzpomínky na harém sultánů tureckých paní Lejly , palácové dámy, která sice žila mimo harém, ale měla do něj jako jedna z mála neomezený přístup. Zažila vládu posledních šesti osmanských sultánů a přátelila se s osmanskými princeznami.
Proto lze informace, které ve svém dokumentujícím díle podává, považovat za exkluzivní. Tento text čerpá mimo jiné z jejích vzpomínek, které zahrnují období od druhé poloviny devatenáctého století do počátku století dvacátého.