Příspěvek se zaměřuje na metodologická specifika kvalitativních výzkumů, které vznikají na zakázku konkrétního orgánu veřejné správy s cílem zlepšit jeho fungování. Od výzkumníka se při realizaci takového výzkumu očekává, že nejen popíše a porozumí běhu věcí, ale že také poskytne návod ("doporučení"), jak stávající stav věcí změnit.
Tato dvojrole otevírá řadu nejenom etických otázek. Příspěvek se zaměřuje na diskusi specifických dílčích aspektů tohoto typu výzkumu.
Jako možnou odpověď na některá výzkumná dilemata spojená s multiidentitou výzkumníka a poradce nabízí příspěvek metodu heuristického vyšetřování (Kabele, 2000, 2010). Příspěvek vychází z reflexe zprostředkované i vlastní výzkumné zkušenosti méně či více závislé sociologické výzkumnice.