Článek je kritickou studií, která se obsáhle vyrovnává s konfrontací filosofie mysli a Husserlovy fenomenologie, kterou představil významný německý filosof Manfred Frank ve své antologii Husserl und die Philosophie des Geistes. Témata představena v knize jsou studií roz členěna na tři oblasti - problém sebevědomí, problém časového vnímání, problémy sémantické.
První část kritické studie prezentuje konfrontace Husserlovy teorie reflexe s moderním pojetím dispoziční teorie sebevědomí (Bayer, Frank) a ukazuje nevyřešenost vztahu dispozice a reflexe (Bayer) a pojmu prereflexivního sebevědomí (Frank), druhá část se týká Husserlova pojetí času jak je popisuje Gerhard Seele. Teoreticky náročné Seelovo propojení Kanta s Husserlem znovu otevírá problém časových schémat vědomí ovšem na nižší úrovni časovosti samé.
Třetí část se věnuje zejména zhodnocení Martensova uplatnění pojmu emfatické metafory na Husserlovo pojetí jazyka fenomenologie a ukazuje, že jeho přijetí by vedlo k opuštění fenomenologie jako takové.