Abstrakt
Ačkoli se Joseph McCarthy stal nejslavnějším antikomunistou, rozhodně nebyl prvním a dokonce ani jediným. Pronásledování "rudých" nepředstavovalo zdaleka jen záležitost počátků studené války, nýbrž začalo již na přelomu druhé a třetí dekády a postupně se do něj zapojila řada různých institucí.
Analýza se přednostně zaměří na představení klíčových členů a jejich základní charakteristiku. K "honům na čarodějnice" se přidali například "Výbor pro neamerickou činnost" či katolická církev, ovšem role šedé eminence celého "táboru" se ujal šéf "Federálního vyšetřovacího úřadu" John Edgar Hoover, pro kterého se antikomunismus změnil v celoživotní posedlost.
Rétoriku "inkvizitorů" lze označit za apologetickou. Zjednodušeně řečeno, démonizovala vše sovětské, zatímco tíhla k idealizování severoamerické velmoci jako jediného "spasitele".
Postoj veřejnosti USA k diskutovanému fenoménu se vyznačoval velkou ambivalencí. Drtivá většina sice bolševickou ideologii jednoznačně odmítala, ale o existenci masové hysterie může být řeč jen stěží.
Naopak jen málo kdo považoval "rudé" za svou hlavní obavu. Antikomunismus výrazně poznamenal politické klima, atmosféru i kulturu ve Spojených státech, nicméně jeho bezprostřední vliv na Američany je sporný.