Článek analyzuje jazyk dvou českých próz, které ve výrazné míře operují se slezským dialektem. Složitě komponovaná experimentální próza Jana Vraka Obyčejné věci (1998) konfrontuje typicky slezské prvky s prvky jiných variet a prezentuje zdůrazněnou jazykovu různost jako součást pátrání hlavní postavy po její osobní a rodinné identitě.
Slezský román Petra Čichoně (2011) pracuje s jazykem jednodušším způsobem a zdůrazňuje především jazykovou specifiku Hlučínska, ovlivěného rovněž němčinou.