Abstrakt
Druhý díl se zaměřuje na analýzu vývoje vztahů mezi střední Evropou a Ruskem a působení Středoevropanů v carské říši ve vědě, školství, kultuře a hospodářství. Představuje kompaktní text kombinující chronologický a tematický princip zpracování, využívající metodologie politických, hospodářských, sociálních a kulturních dějin, stejně jako dějin vědy a techniky, dějin literatury, hospodářské politiky a dalších oborů, přičemž jako výchozí metodologický přístupy byly zvoleny modernizační teorie a teorie kulturního transferu.
Soustřeďuje se na otázky, nakolik se střední Evropa zapojila do modernizace carské říše, v jaké době byl tento proces nejintenzivnější, proč se najímali odborníci v cizině a jaké znalosti či vědomosti se od nich snažili převzít. S tím souvisí otázka, nakolik ruští reformátoři čerpali informace ze střední Evropy, jak je hodnotili a využívali.
Odborná monografie se detailně zabývá problémy při implementaci znalostí a zkušeností středoevropského školství, vědy, kultury a hospodářské politiky do ruského prostředí, přičemž se koncentruje zejména na petrovskou a kateřinskou epochu. Věnuje se též odborníkům ze střední Evropy, konkrétně otázkám: s jakými problémy se v Rusku potýkali, jaké obory konstituovali ve školských, vědeckých a kulturních institucích.