Příspěvek se zabývá problematikou přezdívek v dětském kolektivu, a to ve školním i mimoškolním prostředí. Přezdívky, jako neoficiální vlastní jména hojně užívaná v komunikaci mezi dětmi, jsou specifickým jazykovým materiálem.
Na základě rozboru a studia bohatého materiálu získaného rozsáhlým výzkumem autorka na konkrétních příkladech dokládá jejich výjimečnost a originalitu.