Abstrakt
Článek se zabývá lexikálními germanismy nalezenými v rukopisných životopisech českých emigrantů, kteří žili a zemřeli ve 2. polovině 18. století v Berlíně a Rixdorfu a stali se členy Unitas fratrum, obnovené hrabětem Zinzendorfem. Ačkoli tito lidé strávili v exilu v průměru 30 let, v jejich textech najdeme jen málo výpůjček z němčiny, navíc většina zjištěných přejatých slov byla běžná i v dobových textech napsaných v Čechách a na Moravě.
Přesto byly zaznamenány některé nové výpůjčky, týkající se zejména oblastí, které emigrantům nebyly před odchodem do ciziny známy. Na druhou stranu některé dobově obvyklé výpůjčky v exilu užívány nejsou, patrně proto, že se čeští bratři snažili přerušit svazky s životem před "probuzením" i na rovině terminologické.