Článek se zabývá proměnami genderových vztahů v českém dělnickém hnutí, potažmo ve formujícím se socialistickém hnutí mezi lety 1870 a 1914. Zaměřuje se zejména na vztah mezi bojem za uznání, tj. kritickými artikulacemi zneuznání, imaginací sociálního řádu spjatou s představou oddělenosti sfér, v nichž jsou mužům (resp. maskulinitě) a ženám (resp. feminitě) přisouzeny specifické společenské role, a konstituováním se masové socialistické strany.