Abstrakt
Článek konfrontuje pojetí tělesného výrazu v Merleau-Pontyho Fenomenologii vnímání s pojetím, které lze vypracovat z dialogického jednání s vnitřním partnerem. Dialogické jednání je druh dramatického improvizovaného výstupu, rozvíjený na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU v Praze.
Zatímco Merleau-Ponty uchopuje zážitek neurčitosti, typický pro tvůrčí zkušenost, schématem prázdná intence – vyplnění, pracuje dialogické jednání se zkušeností „přetělesnění“, během níž tělesný výraz sám plodí svůj význam. Tím se osvobozuje tělesná expresivita z horizontu předem daného smyslu, ať už se jedná o smysl vyplněný (v případě nápodoby), nebo o smysl pouze prázdně míněný (v případě inscenace nápadu).
Improvizace tak nabízí nový způsob, jak se dostat ke zkušenosti ve „stadiu zrodu“, jak chápe vlastní úkol fenomenologie Merleau-Ponty, a pochopit tvořivost vlastního těla.