Abstrakt
Zapojení ICT, využití internetu, speciálních přírodovědných vzdělávacích programů i nejmodernější možnosti komunikace ve vědě i ve školách se staly nedílnou součástí moderního vzdělávání. Pro zmapování stavu vybavenosti našich škol IC technikou a pro zjištění, jak jsou učitelé schopni integrovat moderní technologie včetně výukových programů do své výuky a dále je využívat jako metodologické nástroje poznávání pro přírodovědné vzdělávání, byly provedeny analýzy výsledků výzkumů z celostátních i lokálních šetření.
Zahrnuty jsou dostupné výsledky z dosud publikovaných materiálů České školní inspekce, vybrané závěry výzkumů PISA i výsledky vlastních lokálních šetření či výzkumů jiných univerzitních pracovníků v oblasti didaktik z celé ČR v posledním desetiletí. Srovnáním závěrů z jednotlivých šetření byl potvrzen nejen prudký rozvoj materiální vybavenosti škol, ale též zákonitý posun k takovým metodologickým nástrojům poznávání, které prostřednictvím multimediálních učebních pomůcek účinně působí na smysly člověka současně a nesporně vedou k lepším výsledkům výuky v přírodních vědách.
Učivo tak může být hlouběji a trvaleji osvojeno, např. formou vlastní "badatelské" činnosti žáků. V průzkumech bylo zároveň potvrzeno, že vhodnou motivací a prací s elektronikou a informačními technologiemi lze žáky vhodně aktivizovat a dosahovat lepších výsledků práce, vyšší samostatnosti a tvořivosti, komplexně tím rozvíjet jejich kompetence a informační a přírodovědnou gramotnost.
Předmětem zájmu jsou též určité meze, hranice pro efektivitu a účinnost využití digitálních prostředků a technologií ve výuce a upozornění na některé možné důsledky, které může přetechnizovaná, příliš virtuální elektronická výuka přinášet.