Příspěvek se zabývá základními okruhy pragmatických zkoumání ve vztahu k výuce češtiny pro cizince. V popředí stojí problematika zdvořilosti spolu s kulturní charakteristikou česk ých komunikantů.
Charakteristika vychází z teorie tváře P. Brownové a S.
Levinsona, dále z teorie kulturních dimenzí G. Hofsteda.