Učitel matematiky musí ovládat nejen řešení matematických úloh, jejich výběr a analýzu, ale musí je také ve výuce uvést tak, aby dobře rozvíjely myšlenkové procesy žáků. Analýza a priori se tak stává profesním nástrojem, který učitelům pomáhá při výběru a rozhodování.
V článku jsou analyzovány rozdíly mezi tím, co je zařazeno do analýzy a priori v teorii didaktických situací, a skutečností v praxi učitelů.