Monografie vysvětluje fenomén stáří z fenomenologického hlediska, soustřeďuje se na na problém vyplněných a vyprázdněných podstat, které řídí naše rozhodování v životě. Toto rozlišení patří E.
Husserlovi. Starý člověk má vyplněné podstaty, mladý převážně vyprázdněné (formální) podstaty.
Prevalence formálního myšlení vede k fenoménu "Kindermanagement", důsledky nejsou vždy dobré. Monografie chce podpořit význam vyplněných podstat v myšlení starých lidí , kteří jsou dnes často vylučováni z rozhodování o budoucnosti.