Ve studii z dějin historiografie soudobých dějin autor charakterizuje nezvládnutelně explozivní nárůst (od roku 1989 více než zpětinásobení ročního výkonu) produkce k soudobým dějinám v Německu, historiografické mocnosti českému dějepisnému prostředí nejbližší. Strmý celosvětový nárůst produkce literatury již v podstatě neumožňuje její soustavnou kritickou recepci.
Důsledkem je reálné uzavírání se národních historiografií do sebe. Autor se v tomto kontextu ptá po relevanci kvantifikace dějepisné produkce i její recensí recepce a soudí, že v podstatě jde o průzkum komunikačního pole oboru.
Soustavný průzkum německých tištěných i elektronických časopisů zjistil, že němečtí historikové bez bohemikální specializace se o moderní české (ale ani o ostatní sousední) dějiny a tedy ani historiografii vůbec nezajímají. Historikové, zaměření na země, ležících východně od Německa poměrně soustavně recenzně sledují jazykově německou a anglickou produkci k soudobým československým/českým dějinám.
Bohemisté výjimečně recenzují i některé české publikace. Díky mnichovskému časopisu Bohemia má i česká historiografie unikátní přístup na německou publikační scénu.
Otázkou zůstává, do jaké míry je Bohemia recipována historiky mimo obec bohemistů.