V České republice se ve výuce čtení používají dvě metody: metoda analyticko-syntetická a metoda genetická. Každá vychází z jiných teoretických základů, jiný je také výukový a metodický postup.
V letech 2008 - 2009 bylo v rámci ověřování tzv. preventivně intervenčního modelu péče o žáky se specifickými poruchami učení realizováno výzkumné šetření o mapování odlišností v rozvoji čtenářských dovedností u žáků z uvedených metod. Byly použity zkoušky čtení, respektující užívaný diagnostický princip: v českém jazyce jakožto jazyce transparentním se od počátku podporuje rozvoj porozumění, jednotlivé zkoušky měly proto charakter krátkých smysluplných textů.
Příspěvek se zabývá vývojovou dynamikou rozvíjejících se dovedností čtení v obou metodách (N=452) na počátku vzdělávání, postihuje hlavní rozdíly v jednotlivých parametrech čtenářských dovedností (rychlost čtení, technika čtení, porozumění čtenému, chybovost ve čtení) u žáků prvních a druhých tříd. Upozorňuje na metodologicky nesprávné postupy, které se v dané oblasti pro hodnocení čtení používají, zdůrazňuje význam kontextu školního čtenářského prostředí v diagnostice školních dovedností.