Ve starověkém Izraeli bylo zemědělství posvátnou aktivitou. Země byla provždy Božím majetkem a světský vlastník ji měl pouze zapůjčenou.
Ze sklizně musela být oddělena část pro chudé, detaily jsou stanoveny v halaše. Z toho vyplívá, že tento dar nebyl dobrovolný, nýbrž povinný.
Chudý však nedostal svou část úrody bez práce, naopak se musel sám snažit a paběrkovat na okraji pole, popřípadě vinice. Pravidla pro oddělení části úrody jsou velmi přesná a sofistikovaná, přesto se však názory rabínů v detailech rozcházejí.
Rozhodující je vždy smysl a účel - proto není darované množství stanoveno přesně. Pravidla musí zaručit chudému i bohatému dostatek k přežití, neboť jsou si oba před Bohem rovni.