Abstrakt
Příspěvek se zabývá vlastnostmi nejčastějších konektivních prostředků kauzálního vztahu v Pražském závislostním korpusu (konkrétně jde o výrazy protože, neboť, proto, takže, tak, tedy a totiž). Některé vlastnosti těchto konektivních prostředků popisuje nezávisle na kontextu (např. pozici ve větě, kombinovatelnost s jinými spojovacími výrazy), u většiny vlastností si všímá i charakteristik frekvenčních (jak často spojují dané výrazy části textu v rámci jednoho větného celku, jak často přes jeho hranice, jak často se užívají ke spojování verbálních frází a jak často jinde apod.).
Jeho cílem je ukázat, jaké vlastnosti tyto prostředky sdílejí a které vlastnosti jsou naopak pro jednotlivé prostředky specifické. Zároveň chce přispět k diskusi o slovnědruhové charakteristice zkoumaných výrazů – pozorované vlastnosti jsou vztaženy k charakteristikám uváděným ve vybrané odborné literatuře a jsou uvedena kritéria, podle kterých je možné zkoumané výrazy slovnědruhově popisovat.
Jako materiálová základna výzkumu