Systémy pro detekci a korekci pravopisných chyb jsou obvykle založeny na třech komponentách: slovníku, chybovém modelu a jazykovém modelu. Zatímco většina ostatních prací se zaměřuje především na jazykový model, v této práci se ukazujeme, že vylepšení jakékoliv z těchto komponent může vést k významnému zlešení celého systému.