Tento článek se zabývá formalizací popisu volného slovosledu přirozených jazyků. Využívá mechanismu redukční analýzy a definuje míru volnosti slovosledu na základě počtu přesunů provedených v průběhu analýzy.
Tato míra umožňuje rozlišit složitost slovosledu (jak obtížné je analyzovat věty se složitějším slovosledem) a volnost slovosledu (do jaké míry je možné měnit slovosled, aniž by došlo ke změně jednotlivých slovních tvarů, jejich morfologické charakteristiky a / nebo jejich povrchově syntaktických vztahů). Tento rozdíl je ilustrován na pilotní studii českých vět s klitikami.