Příspěvek zkoumá fenomén volného slovosledu přirozeného jazyka metodou redukční analýzy. Využívá přitom formální rámec a datový typ této analytické metody a uplatňuje ho na zkoumání minimálního počtu slovosedných posunů (tj. slovosledných změn zachovávajících syntaktickou správnost, jednotlivé slovní tvary, jejicj morfologickou a syntaktickou charakteristiku).
Zkoumání se soustřeďují na dva vzájemně se ovlivňující jevy související se slovosledem: (ne)projektivitu a počet přesunů. Tyto jevy jsou ilustrovány na vzorlu českých vět obsahujících klitiky.