Studium existujících kolokací v textech napsaných ve staročeském období dovoluje odhalit specifika slovní zásoby, které běžně unikají pozornosti diachronních lingvistů. Kolokace přinášejí o jednotlivých analyzovaných pramenech v řadě oblastí nové informace, které mohou např. vnést nové světlo do nahlížení synonymie, antonymie ap.
Za využití kolokací budou vztahy synonymie a antonymie také předmětem tohoto příspěvku, a to u lexémů mladý, nový, starý a vetchý. Prameny budou jednotlivé staročeské texty nacházející v databázi Ústavu Česk ého národního korpusu.