Příspěvek se zabývá úlohou jednotlivého a obecného v lékařské diagnostice Galéna z Pergamu. Galénova metodologie se na jedné straně opírá o rozumově nahlédnutelné principy a modely (logické a fyzikální axiomy, teorie základních kvalit a jejich směsí), na druhé straně podmínku úspěšné léčby spatřuje v poznání individuální přirozenosti jednotlivce (idiosynkrasia), tedy v úkolu, který je přísně vzato (pro smrtelného lékaře) nesplnitelný.