Abstrakt
Monografie se zabývá využitím hypoxie a hyperoxie ve sportovním tréninku na příkladu vybraných kolektivních a vytrvalostního sportu. Rešerše literatury prokázala, že je shoda na pozitivech využívání výšky ve sportovním tréninku.
Naopak, k problematice hyperoxie nebylo mnoho publikováno. Řízené rozhovory ukázaly, že trenéři využívají desetidenní pobyty ve výšce. Literatura doporučuje přibližně dvacet dnů pobytu ve výšce, desetidenním modelem se zabývá jen okrajově.
Proto jsme se zaměřili na sledování vlivu desetidenního pobytu ve výšce (1 850 m n. m.) na biochemické i fyziologické ukazatele a aktuální změny trénovanosti. Dále se zabýváme vlivem krátkodobé inhalace koncentrovaného kyslíku v nížin ě i výšce na krátkodobé anaerobní zátěže. Šetření byla realizována u vrcholových sportovců.
Změny krevního obrazu potvrdily, že deset dnů pobytu ve výšce vede ke zvýšení vybraných ukazatelů po návratu do nížiny. Srdeční frekvence i koncentrace laktátu na úrovni kritické intenzity definované v nížině se při testech ve výšce nezměnila.
Průměrné hodnoty srdeční frekvence i laktátu při kontrolním testu v nížině deset dnů po návratu z výšky bylypro všechny tři sledované intenzity zatížení nižší než hodnoty zjištěné v nížině před odjezdem do výšky. Výsledky prokázaly pozitivní efekt inhalace koncentrovaného kyslíku na krátkodobé zvýšení výkonnosti i následný průběh regenerace v porovnání s inhalací placeba (běžný vzduch inhalovaný ze stejného obalu jako koncentrovaný kyslík).
Z výsledků lze usuzovat na vhodnost využívání desetidenních pobytů a tréninku ve výšce, s cílem zvýšení kondičních předpokladů při následném pobytu v nížině ve sportovním tréninku, především u vytrvalostních sportů. Stejně tak výsledky ukazují pozitivní efekt inhalace koncentrovaného kyslíku na vyšší výkonnost v průběhu opakovaných krátkodobých anaerobních zátěží a urychlení regenerace v intervalu mezi nimi, s větším efektem ve výšce.