Dlouhodobé přežití medvědí populace v regionu Šumavy bylo podmíněno především ochranou medvěda jako vzácné a lovecky žádané zvěře. Proto v oblasti Šumavy mohli žít medvědi o sto let déle než v Krušných horách.
Na Moravě existovala původní izolovaná populace v Jeseníkách, poslední úlovky lze datovat rokem 1740. Medvědy ulovené během 19. století v regionu Beskyd lze bezpochyby interpretovat jako migranty ze slovenské části hor.
Návrat medvědů na území Moravy a Slezska souvisel s posílením slovenské populace v důsledku ochrany zavedené roku 1932.