Studie se vztahuje ke 24 listinám Karla IV. z let 1357-59, kde jako svědek figuruje vévoda Petrus Borboniensis. Protože žádný bourbonský vévoda Petr v té době nežil, klade otázku, zda se může jednat o bourbonského vévodu Ludvíka II., syna vévody Petra I.
K afirmativnímu závěru dochází následovně: údaje listin porovnává s Ludvíkovým itinerářem publikovaným v práci O. Troubata La Guerre de Cent Ans et le prince chevalier le "Bon Duc" Louis II de Bourbon (1337-1410) (2 vol., Montluçon 2001-03).
Itinerář tak doplňuje o 5-6 vévodových pobytů na císařově dvoře. Pobyty pak zařazuje do kontextu říšsko-francouzských vztahů té doby.
V době uvěznění francouzského krále Jana II. Dobrého vysílal Ludvíka II. za císařem francouzský regent a císařův synovec Karel, syn Jana II.
Dobrého a Bony České. Karel IV. byl svému synovci v tomto kritickém období významnou oporou a jeho vliv formoval politický profil budoucího krále Karla Moudrého.
Závěrem studie podává vysvětlení změny vévodova jména.