Stať se pokouší nově zhodnotit možnosti i překážky v zapojení počítačů do umělecké tvorby. Připomíná záměry umělé inteligence a její dílčí úspěchy, nevyhýbá se připomenutí obtíží se samotným definováním umění jako takového a uvádí umělecký proces popsaný psychologií umění jako možné východisko pro modelování obecnějších postupů simulujících uměleckou kreativitu.