Abstrakt
Recenze se zabývá o textu a kontextech prózy "Řeky a moře" od Václava Eduarda Mencla (1904-1987). Veškerý náklad prvního, autorem hrazeného vydání tohoto díla byl ještě dotyčného roku (1932) zničen letní povodní.
Opus nepřečtený žádným "šaldou", nečtený surrealisty (jimž mohla být blízká určitá lautréamontovská dikce a v české literatuře do té doby naprosto nevídané bohatství zběsile rozpoutané imaginace), opus neznámý po čtyři desetiletí ani komukoli jinému, nezasáhl do dějin české literatury absolutně nijak. Začátkem sedmdesátých let se již již zdálo, že vody zapomnění opadnou: Své posudky pro Československého spisovatele napsali Josef Zumr, Vratislav Effenberger, Antonín Jelínek nebo Karel Marysko.
S dílem se seznámily i další vědecké osobnosti, např. Milan Jankovič. - Nicméně: Dobrého konce se dočkáváme teprve my.
Edice publikovaná nakladatelstvím Dybbuk v kritickém aparátu revitalizuje (formou biografie i formou osobních vzpomínek) též letitou legendu o autorovi co příteli Bohumila Hrabala a kultovní postavě hrabalovského intelektuálního okruhu. Nechybějí dopisy psané výše jmenovanými osobnostmi (lektorské posudky, osobní přání k narozeninám).
Recenzent náznakem pojmenovává Menclovy způsoby sémantické gestikulace a vztahuje prózu k tradici literární i filosofické moderny.