Autoři knihy analyzují Honnethovu kritickou teorii uznání jako etiku sociálních konfliktů. Rozebírají ji nejprve z hlediska historického vývoje uznání, následně ve třech sférách uznání, poté z pohledu ústavního uznání a nakonec z perspektivy mezinárodního a globálního uznání.
Provádějí jak systematickou rekonstrukci Honnethovy teorie, tak také vyznačení jejích mezí a možností, jak ji v diskusi s dalšími teoriemi dále rozvinout.