Abstrakt
Článek mapuje některé základní problémy, které vyvstávají při překladu milostné poezie alžbětinského básníka Johna Donna do češtiny. Na příkladech z jeho Písní a sonetů ilustruje dva principy, jejichž spojení je základem Donnovy orginality: důmyslnost a logickou virtuozitu jeho obrazného jazyka a argumentačních postupů a na druhé straně dojem bezprostřednosti, reálné dramatické situace, která jako by se často odehrávala přímo před očima čtenáře.
Rozbor je doplněn ukázkami z překladů dvou hlavních českých překladatelů Donna - Zdeňka Hrona a Hany Žantovské.