Studie vychází ze stanoviska, že verš jako specifický řečový útvar je vnímán na pozadí běžného užívání jazyka, a připomíná několik rysů zvukové stavby jazyků, jejichž přítomnost ovlivňuje možnosti rytmického uspořádání textu. Konkretizace na vlastnostech češtiny se váže k úvahám M. Červenky o povaze českého sylabotónického verše.
Ve výsledku potvrzuje, že zřetelná převaha sylabicity je podložena vlastnostmi jazyka. Vliv má především stabilní podoba slabiky, potencialita slovního přízvuku a těsná vazba mluvního taktu ke slovu.