Studie analyzuje některé literární projevy paralelní modernosti v Čechách a ve Vídni před první světovou válkou. Ve vztahu k textům bratří Čapků, V.
Dyka, J. Demla, L.
Klímy, F. Kafky, ale i A.
Schnitzlera poukazuje k proměně reprezentace odpovídající nové urbánní zkušenosti "provozu" a nezajištěnosti veřejné existence.