Autor zkoumá nově orientovaný zájem o antickou tragédii v epoše ruského symbolismu a tvorbu v jejím duchu u básníků Vjačeslava Ivanova, Innokentije Anněnského, Fjodora Sologuba a Mariny Cvetajevové. Za klíč svého přístupu pokládá myšlenky Edmunda Husserla a Karla Jasperse.