Studie se za pomoci dostupných dokumentů snaží zrekonstruovat okolnosti závěrečné životní etapy Julia Fučíka. Autor pomocí metodologie historické kritiky zkoumá svědectví Marie Zápotocké, které bylo po pádu komunistického režimu v roce 1989 využito ke zpochybnění Fučíkových odbojových aktivit.
Autor toto svědectví považuje za osobně zaujaté a dále analyzuje dokumenty nacistické provenience, ze kterých vyplývá, že Fučíkova role v českém komunistickém odboji byla od jeho zatčení postupně marginalizována, což byla patrně Fučíkova strategie. Studie je příspěvkem k biografii kontroverzní postavy Julia Fučíka.