Termín pospisovnění, nemá v jiných slovanských jazycích ve stylistice ani v jazykové kultuře obdoby. V české jazykovědě a pro českou jazykovou situaci se jím označuje pohyb mezi standardním a substandardními útvary jazyka, a to ve směru od substandardu ke standardu.
Sám fakt, že jazykovědce, daleko více zajímá právě tento směr pohybu mezi oběma typy útvarů než směr opačný, je signifikantní: komplex teoretických a praktických činností jazykovědy, je zaměřen především na standardní / spisovný jazyk. Opačný pohyb od standardu k substandardu zatím, zdá se, nikoho podrobněji nezajímal.
Pokusíme se analyzovat tento jev jak z hlediska strukturního, tak i z hlediska sociolingvistického.