Tento příspěvek se zabývá postavením italských zajatců za první světové války a jejich osudem v zajateckých táborech Rakouska-Uherska. Je zde nastíněn vývoj zajateckých táborů za první světové války a příčiny vzniku mezinárodních smluv, které se snažily otázku podmínek zajetí řešit.
Pozornost je především věnována situaci po průlomu Ústředních mocností u Caporetta, kde bylo zajato na 300 000 italských vojáků, přičemž tento dosud nevídaný jednorázový příliv zajatců způsobil značné problémy v organizaci a struktuře táborů Rakouska-Uherska. Dosavadní systém říše nebyl připraven na příliv takového počtu zajatců v tak krátkém čase a to i přes značnou snahu říšského ministerstva války.