Abstrakt
Všestranná osobnost Ivana Franka (1856-1916) sehrála ve druhé polovině 19. století klíčovou úlohu v kulturních vztazích mezi Čechy a Ukrajinci. Frankův zájem o českou kulturu se projevil ještě během jeho gymnaziálních studií, kdy začal překládat Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský.
Ty vydal v roce 1873 pod názvem Rukopys' Koroledvors'ka. Vliv poetiky Rukopisů je patrný např. ve Frankově sbírce Uvadlé listí.
Dalším těžištěm Frankova zájmu o českou kulturu byla osobnost a dílo K. Havlíčka Borovského.
Franko uznával Havlíčka Borovského nejenom jako stylisticky blízkého autora, ale také pro jeho politický radikalizmus a rozhled ve slovanských (zejména ukrajinských) poměrech. V roce 1901 vydal Franko výběr z Havlíčkových básní.
Jako jeden z prvních poukázal na to, že Havlíčkův Křest sv. Vladimíra je psaný tzv. kolomyjkovým veršem.
Franko aktivně překládal své současníky (S. Čecha, J. Machara, E.
Krásnohorskou, J. Vrchlického a další) a živě polemizoval se signatáři Manifestu české moderny.
Dalším stěžejním tématem byl pro Franka Jan Kollár a jeho vliv na obrozenecké procesy. Od začátku 90. let 19. století Češi Frankovi jeho zájem oplácí.
Objevují se četné překlady, některé z nich (jako např. naturalistická novela Na dně) mají značný ohlas a stávají se předměty kritického zájmu autorů takových zvučných jmen jako Arnošt Procházka či Jiří Karásek. Frankovy texty, v nichž popularizuje ukr. kulturu, se též objevují na stránkách českých periodik a publikací.