Text je zamyšlením, jehož východiskem je výrok "neudělat nic". Úvahou o možnostech lidských činů, které mají určitou, skrytou, až nenápadnou povahu. Je kladena otázka, co znamená "neudělat nic" při křehké konstituci vztahů člověka a jeho "pobývání u věcí".
V souvislosti s přirozenou tvořivostí člověka v prostoru danou jeho bytím v dimenzích života je také použita metafora vidění a odstupu, jakési distance pro zvnitřnění bytí člověka a momentu obratu pro zachycení prázdna, nic, podmíněného lidskou aktivitou. Jedná se také o existenciální oporu, která je provázena uchopením situací v každodenním životě.
V jiném příkladu je užit pojem stavba, dům pro přiblížení významu činu "neudělat nic" pro symbolizaci, konkretizaci a tak é identifikaci s prostředím člověka. Tvořivé odkrývání pravdy odkazuje na Martina Heideggera prostřednictvím Norberga - Schulze a určitým způsobem je zde odkaz na Eugena Finka v souvislosti se symbolem a hrou.