Text se zabývá problémem cíle ve vztahu k problému výchovy s ohledem na její metafyzické a fenomenologické předpoklady. Metafyzická tradice chápe telos v horizontu sebeindentitní formy, tj. ve smyslu seberealizace - negativita, svoboda je zde vždy podřízena předem rozhodnuté nutnosti, vyšší pozitivitě.
Proti tomu fenomenologie rozumí problému pohybu z času - časování jako vnitřní jádro bytí je neustálým úsilím po konci, který je ve své pozitivitě nedosažitelný.